Lovetrap

Muž, který se mi vrátil, není můj muž

Muž, který se mi vrátil z války, není můj muž · 1. kapitola z 18

Muž, který se mi vrátil z války, není můj muž. Poznala jsem to první noc. Poprvé se mě někdo zeptal, jestli chci.

Řeknu ti to od začátku. Je večer, na našem dvoře hoří oheň a celá ves pije na to, že se mi po šesti letech vrátil muž. Švagr, bratr mého muže, tu byl taky, ale odjel ještě za světla a nikomu neřekl kam. Já stojím v komoře a balím si uzel. Chleba, teplý šátek, peníze za loňské tele. Půjdu zadem přes sad a potom podél potoka, tam mě od ohně nikdo neuvidí.

Musíš vědět, od čeho utíkám. Můj muž mě bil. Opaskem, tím koncem s přezkou, a nejvíc v noci, když se mu v posteli něco nelíbilo. Pak odešel do války a já šest let spala až do rána. Šest let jsem sama orala, sama prodávala, sama rozhodovala. Byla to nejlepší léta mého života. A dnes v poledne přišel po cestě chlap s jeho jménem, s jeho jizvou nad obočím a s jeho historkami. Tchyně ho objala před celou vsí. Já stála u studny a dívala se do země, protože jsem věděla, co přijde večer.

Do uzlu dávám i hrnek s mastí na záda. Šest let nebyla potřeba. Dnes odpoledne jsem umíchala novou.

Zvednu uzel a ve dveřích stojí tchyně. Podívá se na uzel, potom na mě, a zavře za sebou.

„Kam jdeš?“ zeptá se. „Pryč,“ řeknu.

„Ženu, která uteče od muže, přivedou zpátky na provaze,“ řekne. „Rychtář ji dá před kostelem zbičovat a potom ji vrátí muži. A ten s ní smí dělat, co bude chtít. Ty do rána nedojdeš ani k mlýnu.“ Vezme mi uzel z ruky a strčí ho pod truhlu. „Jdi do světnice. Čeká tam.“ Tak jdu. Nikam jinam jít nemůžu.

On sedí na posteli, do půl těla nahý, a zouvá si boty. Nedívám se na něj. Vím, co mám udělat. Můj muž vždycky chtěl, abych si klekla k posteli, vyhrnula si košili nad pás a čekala s čelem na peřině. Když jsem to udělala sama a hned, bil míň. Tak to udělám i teď. Kleknu si, vyhrnu košili a položím čelo na peřinu.

Nic se neděje. Potom mi někdo stáhne košili zpátky dolů. Vezme mě za loket a postaví mě na nohy.

„Takhle ne,“ řekne. A po chvíli: „Chceš vůbec?“

Můj muž se mě za celé manželství nezeptal na nic. Zvednu oči. Jizva nad obočím je tam, kde má být. Vousy, ramena, hlas, všechno souhlasí. Jenže stojí přede mnou bez košile a svíčka mu svítí na hrudník. Mého muže jako kluka kopl kůň. Měl pod levým prsem důlek, kam se vešla moje pěst, a dvě žebra mu srostla nakřivo. Tenhle muž má hrudník rovný.

Je to cizí člověk. Vzal mému muži jméno, přišel na jeho statek a stojí u jeho postele. Za to se věší. Stačí, abych otevřela okno a zakřičela na dvůr jedno slovo, a do rána visí.

A hned mi dojde i to druhé. Můj muž se z války nevrátil, takže když cizího pověsí, statek zůstane bez hospodáře a připadne švagrovi. I se mnou. A švagr nosí stejný opasek.

Ten cizí vidí, kam se dívám. Ví, že jsem to poznala. Neudělá krok ke mně ani ke dveřím. Nechá ruce viset podél těla a čeká, co řeknu. Venku zrovna pijí na jeho zdraví.

„Ano,“ řeknu. „Chci.“

Sfoukne svíčku. Tu noc mě poprvé s mužem v posteli nic nebolí. A poprvé v životě nechci, aby se rozednilo.

Ráno přijde. V kuchyni stojí tchyně u plotny a dlouho se na mě dívá. Na krk, na ruce, na to, jak jdu. Včera ho objímala před celou vsí. Jenže matka svého syna pozná.

„Uzel jsem ti vybalila,“ řekne. „Zanes svému muži snídani, ať nečeká.“ Svému muži. Tak říká člověku, kterého neporodila.

Beru mísu a na dvoře se rozštěkají psi. Do vrat vjíždí vůz. Na kozlíku sedí švagr a vedle něho chlap ve vojenském kabátě, kterého jsem nikdy neviděla.

Švagr seskočí a volá přes celý dvůr: „Kde je bratr? Přivezl jsem mu kamaráda z vojny! Tři roky spali pod jednou plachtou!“

Tohle je ukázka zdarma. Celý příběh Muž, který se mi vrátil z války, není můj muž najdeš v Lovetrap čtečce — v prohlížeči, bez instalace.